Nový český film přišel do kin začátkem adventu 2008. V hodnocení Lidových novin dostal mimořádně pozitivní hodnocení. Právem?
(Pražské) katolíky uklidním, že jde opravdu o Karkulku. :-)
Film Kdopak by se vlka bál řeší dnes už žel klasickou zápletku: Malá Terezka, jedna máma, jeden současný táta, a do toho jeden muž předchozí. Nepochopitelné zvraty v jednání dospělých řeší "školkou povinná" Terezka uspokojivě: má štěstí na kamaráda Šimona, jenž má staršího bráchu, a ten se dobře vyzná v mimozemšťanech. Je to jasné: Maminku unesli mimozemšťani a místo ní poslali kolegyni mimozemšťanku.
Scéna je úsporná, ve filmu nejsou žádně veliké plochy, většina děje se odehrává v bytě nebo ve školce. Přesto nepostrádá na pestrosti. To proto, že Terezka má Karkulkovské období. Tu pohádku by mohla slyšet donekonečna. Projev snad pětileté herečky - neherečky Terezky Dědkové, která je na plátně po drtivou většinu délku 90minutového filmu, je famózní. Řešení trojúhelníku je čisté, dobře vybalancované mezi kýčem a věrohodností. Příběh je lineární, nedvojsmyslný, největší drama je ukrytí vidličky pod polštář, to pro kontrolu pravosti mámy; každý přece ví, že mimozemšťani nemají v těle krev. Dojemná je scéna opačná: táta s náplastí na ruce po škrábnutí je jedinou oporou v tom zmatku: "Aspoň že ty jsi, táto, pravej!"
Záhadou zůstává, proč jsou kina prázdná. Snad pro předvánoční čas.
Pokud chcete prožít s celou rodinou od dítěte přes puberťačku po dědečka pěkné odpoledne nebo podvečer, vydejte se do kina, protože bude-li vás víc, Kdopak by se vlka v kině bál...
Distributor dal filmu podtitul Rodinný dětský horor inspirovaný pohádkou o Červené Karkulce. Je to ovšem "horor" na úrovni obrázku vlka sežravšího babičku. Jinak je to filmové pohlazení o tom, že věci mohou dobře dopadat navzdory tomu, kolik toho my dospěláci kazíme.
o. Martin
Natočila režiserka Maria Procházková, další recenze např. zde.
Já se také nebojím. Si Deus pro nobis quis contra nos?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.