Malé, velké drama? Jak pro koho.

Uprostřed své farnosti, o třetí neděli během roku, svatým křtem vrůstá do kmene církve Dorotka, to znamená Boží dar. Moc hezké jméno.

Odpoledne se pak „strejda křtitel“ Martin zastaví na kafe. Starší Dorotčiny sestřičky a sestřenka si nahoře hrají na princezny s princeznovskými pseudonymy Anežka, Amálka a Anička. Dům je veliký, každá má pro sebe jednu místnost, kde se nastrojí a pak chodí do komnat na vzájemné královské návštěvy.

Tu si jedna z princezen přibíhá k nám velkáčům dolů postěžovat, že sousední princezna nechce ty ostatní pustit za dveře své komnaty a že tam brečí.

Když vám praskne litinová chvějka ve starším dveřním zámku, bez destrukce dveří to nevyřešíte. Jde jen o rozsah destrukce. Jinak plastové okno, první patro… A děťátko už neprinceznovsky řve, až se zalyká.

Jistě uhodnete, co je nejpohotovější a pomůže okamžitě: Mámin hlas! „Baruško, jsem tady u Tebe, neplač, za chvilku dveře otevřeme, neboj. „

Táta i dědeček křtěňátka (i strejda Martin :-) jsou pohotoví. Vrtačka, vrtáky, šroubováky, svítilna, majzlík…  Zvuk vrtačky přehluší hlas mámin – a jsme, kde jsme byli. Začínáme střídat chlácholení a vrtání. Měříme přesně, vrtáme přesně, ale chvějka odolává. Minuty narůstají. Baruška se chvílemi odmlčí, jak už asi nemá dechu. Přece jen je rozdíl mámu slyšet, a mámu vidět. A my zažíváme na vlastní kůži, co to znamená pracovat pod tlakem. Vzdávám tímto hold všem záchranářům, hasičům a jim podobným.

Pak to udělá lup – a dveře jsou konečně volné. Nejbezpečnější místo na světě je teď jediné – mámina náruč. Tátové, promiňte :-) .

Vracíme se ke kávě, princezny k návštěvám, Baruška usíná. Vlastně se skoro nic nestalo.

A co naše hrdinka Dorotka, kvůli které jsme se setkali? Ta to prospala celičké. Jak já jí závidím… Těším se, že jí to budu jednou vypravovat.

Dorotka v reálu, pět minut po "akci".