Atmosféra gejzíru: Jorge M. Bergoglio - František

Dnes nabízím nikoli svůj, ale skvostně bezprostřední text barda redakce Radia Vatikán, jezuity, brněnského rodáka P. Josefa Koláčka.

„Kolikrát jsem si dosedl na komínky Říma a nikdo si mě tak neprohlížel. Nemyslím, že by to byl ornitologický klam. Vidím, jak tisíce očí hledí vzhůru a míří na mne teleobjektivy, kamerami a mobilními telefony; jako by ten nepřehledný zástup chtěl mluvit s nebem. Valí se davy lidí a všichni jsou celí překvapení.

Když lidé měli v dávných dobách dost času, pozorovali let nás, ptáků. Dnes jsou tak popletení, že se upírají jenom na jednoho, na mne, který si spočívá na stříšce komínku“.

Asi tak by mohl vypadat monolog racka, který se krátce před bílým kouřem, v 19 hodin, majestátně usadil na plechovou stříšku komínku nad Michelangelovou velkolepou stavbou.

Na velkém průčelí svatoperské basiliky velké hodiny ukazovaly 20.22, když se rozhrnula těžká rudá opona ústřední lodžie; na scénu vstoupil nejprve kardinál-jáhen José Louis Tauran, aby oznámil více než sto tisícům Římanů a poutníků a skrze televizi celému světu, stovkám milionů očí a srdcí, ono liturgické: „Habemus papam“! Vybuchla bouře jásotu, jež neutichla ani při slovech argentinského kardinála z Buenos Aires, Jorge Mario Bergoglia, prvního papeže z Jižní Ameriky.

A pak se začínají sypat překvapení, raději bych napsal „znamení času“. Zvolil si jméno František; nejen Italové, ale i většina z nás myslíme okamžitě na svatého Františka z Assisi. Kříslo mi z emailu: „Že by už tušili, že jim přijde kázat sám František?“

Leckde se ozývá, že by to mohl být svatý František Xaverský, kterého svatý Ignác vysílá do Indie, Japonska a snad i k obrácení Číny; nebo svatý František Borgiáš, třetí generál jezuitů. Nebo možná svatý František Saleský, biskup Ženevy; nebo svatý František z Pauly, zakladatel paulánů? Ale smršť „chudáčka z Assisi“ všechno smete. Tisíce přítomných skandují: Francesco. Fran…ces…co…! Nato v krátkém proslovu, který začíná civilně „Dobrý večer!“, ta bílá postava přijde s prosbou: “Prosím vás, abyste se modlili k Bohu, aby požehnal svému biskupovi“. Ticho obrovského zástupu mluví za všechna slova. Teprve po mnoha desítkách vteřin se papež napřimuje a uděluje slavnostní požehnání.

Sotva spolu s kardinály zmizí pod klenbami „auly delle Benedizioni“, přichází zpráva od pohotového mluvčího, P. Federica Lombardiho: „Svatý otec telefonoval do Castel Gandolfa Benediktu XVI. o své volbě na Petrův stolec“.

Ve dvaadvacet hodin zvoní v jistém domě telefon. Vezme jej chlapec, pak utíká k rodičům: „Mami, tati, volá nám papež!“ Neuplynuly ani tři hodiny od zvolení na Petrův stolec, a on telefonuje této římské rodině. Stefania Velasca a Gianni Valente, přátelé, novináři, které zná více než deset let a u nichž před třemi dny večeřel.

Z Barcelony zní: „Papež Argentinec. To je úchvatné!

Líbilo by se mi, kdyby mu bylo věnováno světové mistrovství v kopané v roce 2014 v Argentině“, prohlašuje nejlepší argentinský hráč, působící v FC Barcelona, Lionel Messi. Jen dodal, že Jorge – tedy papež – je fanouškem klubu San Lorenzo. Deník „Olé“ z Buenos Aires upřesňuje, že má permanentku číslo 88.235. A Diego Maradona telefonuje do Itálie, že se při nejbližší cestě do Říma chce s ním setkat „za každou cenu“.

Vedle fotbalu vzbudil pozornost údaj Francescy Sambrogettiové z interwiev pro El Jesuitas v roce 2010: „Ano, byl jsem ve skupině přátel, s nimiž jsme chodili tancovat tango. Mně se moc líbí. Pak jsem objevil řeholní povolání.“ Autorka upřesňuje, že vstoupil k jezuitům jako 21letý, už jako doktor chemie.  

Argentinská televize vypátrala paní Amálii, které Jorge jako chlapec řekl a pak i napsal – škoda, že ten dopis mamuinka roztrhala – „Jestli si mě nevezmeš, stanu se knězem“. V interwiev pak paní Amálie upřesňuje: „Vy mě nyní nazýváte jeho snoubenkou, ale to není přesné. Byla jsem zasnoubena dvakrát, s těmi, kteří se stali mými manžely. S ním to nikdy nebyly „špatné věci“.

José Maria di Paola, kněz z chudinských chatrčí Villa 21, hrdě dosvědčuje: Zachránil mě před narcos, kteří mě chtěli zavraždit. Doprovázel mě jako táta, a v kritické situaci se mě na jednom náměstí zastal.

František už dávno působil ve čtvrti chudých v Buenos Aires. „Před několika dny jsem pokřtil sedm dětí jedné chudé vdovy, pracovala jako uklizečka a děti měla od dvou různých mužů. Setkal jsem se s ní po slavnosti svatého Kajetána. Řekla mi: Otče, žiji v těžkém hříchu: mám sedm synů a nebyli nikdy pokřtěni. Já totiž nikdy neměla dost peněz, abych mohla pozvat kmotry, abych jim zaplatila cestu a pohoštění. Musela jsem stále dřít…

Pozval jsem ji na pohovor; stále ji trápilo, že nemůže sehnat kmotry a poobědvat s nimi. Nakonec jsem jí řekl: Uděláme křest jen se dvěma kmotry, a budou zastupovat všechny ostatní. Přišla, a po krátké katechezi jsem těch sedm chlapců pokřtil v arcibiskupské kapli. Nato jsme udělali malou hostinu – láhve Coca-coly a chlebíčky. Ona celá zářila: „Otče, nemohu tomu uvěřit, dal jste mi pocítit, jak jsem důležitá…“ Já jsem jí odpověděl: „Ale, milá paní, co s tím mám co společného? To Ježíš Vás dělá důležitou“.

Hrst momentek na dokreslení; gesta a rozhodnutí, jež naznačují ráz a ducha jeho pontifikátu.

Všichni cítí, jak trvá na označení římský biskup. Ani jednou dosud neřekl papa-papež.

Po volbě nepřijímal hold kardinálů na papežském trůnu, nýbrž vestoje.

Corriere della Sera, přední italský deník, uvedl „zaručenou“ zprávu, že dosáhl z počtu 117 voličů přes 90 hlasů.

Po volbě pak se vrátil s kolegy kardinály v mikrobusu ze Sixtinské kaple do Domus Santa Marta, kde byli kardinálové během konkláve ubytováni. Neseděl vedle řidiče, nýbrž ve druhé řadě, za ním.

Výmluvné je, že Svatý otec – P. Lombardi zdůraznil: bez dodatku – žádný František I., prostě František – poslal list  hlavnímu římskému rabínovi Riccardo Di Segnimu, aniž by čekal na čekal na tradiční poselství.

Hned první den po volbě, 14. března v 8 hodin navšívil baziliku P. Marie Větší na Eskvilínu, aby veřejně poděkoval Matce Boží, která je tam ctěna s titulem „Salus Populi Romani“ – Spása římského lidu. Tam klečeli v roce 867 i Kostantin a Metoděj (pozn. oMH).

Při odchodu z baziliky požehnal jedné těhotné matce a jedné školačce; zaznívá zde jeho zásadní odpor proti potratu, kvůli němuž upadl v nemilost u argentinské prezidentky; zaznívá zde ale i jeho rázný útok na adresu pokryteckých kněží, kteří „oddalují Boží lid od spásy, když nechtějí křtít děti neprovdaných žen“.

Zapadá sem i můj postřeh, že události významných dnů začaly 11. února, kdy se Benedikt XVI. vzdal úřadu, tedy na svátek zjevení Panny Marie v Lurdech; papež František byl zvolen 13. března, tedy v den památky zjevení Panny Marie ve Fatimě…

Nato jel do Casa del Clero, kde pravidelně během svých cest do Říma pobýval. Na místě pak sestře zaplatil pobyt a vyzvedl si poslední věci, které s sebou nebral do konkláve.

Má rád „své“ básně. Mluvilo se například o Hörderlinovi – to prozradilo jedno interwiev pro El Jesús v roce 2010, poskytnuté novinářce Francesce Ambrogettiové. „Můj nejoblíbenější obraz? Bílé Ukřižování od Marca Chagalla“. A když se novinářka ptá: Co je pravda? Odpovídá: „Je pravda, že jsem hříšníkem, kterého Boží milosrdenství milovalo privilegovaným způsobem… Napáchal jsem bezpočet omylů. Omylů i hříchů“.

A závěrem? Slavnostní zahájení práce 266. Petrova nástupce Františka se koná v úterý 19. března, o slavnosti svatého Josefa, ochránce církve.

Já jen kouštíčkem dodávám, s hrdostí: Na můj svátek… také!

Řím, úmrtní den svatého Klementa M. Hofbauera, 15. 3. 2013 

P. Josef Koláček SJ