O lecčems, co rámuje můj život člověka a kněze

Bylo fakt lepší odejít k Otci, Mistře?

19. 5. 2012 23:40
Rubrika: komentuji | Štítky: církev

Mezi Ježíšovým zmrtvýchvstáním, nanebevstoupením a sesláním Ducha Utěšitele

aneb Kdo má lepší předpoklady k pokračování ve službách Kristových: Apoštol tenkrát, anebo dnes já?

Nejprve nechám zaznít slovům básníka, zhudebněným Bohuslavem Martinů v Hoře tří světel:

Za starých časů bylo zvykem pohostit každého poutníka; kdož ví, mohl to býti Kristus, kráčející po Zemi. Tento krásný obyčej ještě žije ve vzdálených krajích našeho světa. My jsme jej pozbyli a s ním odešlo něco jemného a milého z našeho života...

Chybí vám možnost stisknout mu ruku, oplatit pohled jeho očí? Mně určitě. Ale zdali bych byl lepším, méně hříšným, popravdě - nevím. A věci, pro které nemám ani trpělivost, ani dostatek svatosti, ani pořádné vzdělání? Ty dělám pořád :-(

Cyrilometodějská základní škola v Brně právě slaví dvacet let trvání. Při oslavách v jedné scénce poskakuje cirkusový šašek kolem principála:

- A pane šiditeli, pane šiditeli, kdybyšte měl táákhle před sebou dvě hromádky - jednu hromadu rozumu a druhou hromadu peněz - kterou z nich byste si vybral?
- Ale no tak, klaune, samozřejmě tu s tím rozumem!
- A to já bysem si vybral tu s těma penězma, pane šiditeli, ha, chicht.
- No to bych do Tebe neřekl, že jsi tak hamižný!
- No to já taky ne, šéfe, ale, víte, každý šahá po tom, co nemá - chicht, veletoč, potlesk.. :-)

Apoštolové "zásadně" sahali po tom, na co neměli: neměli moc, neměli peníze, neměli ani dost té slávy. Ani moc vzdělání. A přece byli přesně takoví, jaké je Kristus potřeboval. Hodně závislí, mírně bezradní, částečně popletení - a nadšení, neúnavní, ptající se, souznějící se svým Mistrem. Toužící být s ním a pro něho.

No není to situace velmi podobná naší?

Biskup Vojtěch psal v brněnském oběžníku o tříleté univerzitě apoštolů, dovršené čtyřicetidenním postgraduálem. Ano, chodili s ním po "šest semestrů", - a přece měli pochybnosti. Po zmrtvýchvstání s ním znovu přebývali, modlili se, učili vnímat rozdíl mezi Ježíšem v těle lidském a Kristem v těle oslaveném, - a, jak evangelista píše - někteří měli pochybnosti. Jedenáct z nich si vyslechlo poslání: Jděte do celého světa, křtěte a učte - a já budu s vámi - a někteří měli pochybnosti. V čem, propánakrále? V jistotě, že je živý, ne. Že je to Bůh, taky ne. V čem tedy? Inu, v tomtéž, v čem nemá jistotu nikdo z nás - zda zvládáme a zvládneme to, co si myslíme, že po nás Bůh chce. Jim měla být a byla svěřena - péče o Boží království.

No není to situace velmi podobná naší?

Jde takhle mladík, v trávě uvidí žabku. Vezme ji do ruky a žabka promluví:
- Jsem zakletá princezna, když mě políbíš, vrátíš mi lidskou podobu a splním ti tři přání.
Mladík neříká nic, žabku dá do kapsy.
- Ale no tak, nevzdává se žabka. Na dlani pokračuje: Stanu se princeznou, splním ti tři přání a vezmu si tě za muže.
Mladík opět nic, vrátí žabku do kapsy. Když se to poněkolikáté opakuje, žabka, opět v dlani ztratí hlavu a křičí:
- Co ty jsi za člověka, to mě pověz! Já ti tady nabízím kdeco, chci tě za muže, a ty mě nepolíbíš a nepolíbíš! Styď se, hulváte!
Mladík konečně promluví:
- To máš tak, žabko. Já jsem ajťák, ženské mě fakt nezajímají - zato taková mluvící žabka, to je super hustý!!! :-)

Jsme si jistí, milé žabičky holčičí i klučičí, že to, co chceme, se hodí Bohu všemohoucímu? Že to, co mu nabízíme, má v Jeho očích svoji opravdovou hodnotu?

A tak je to zvláštní čas mezi:

Je pro vás dobré, abych odešel - a - Nenechám vás sirotky, pošlu vám svého Ducha, jenž vás utěší.

V těchto dnech je dle mne totiž situace apoštolů a situace naše velmi podobná, a v případě pomocníků, učedníků apoštolů už mezi námi není vlastně žádný podstatný rozdíl. Snad tento: Oni mají radostnou zvěst od očí a úst přímých svědků Ježíšova chování a chození ke svým uším - a my, vznešení Theofilové, máme pěkně svázané a vysvětlené všechno popořádku v Bibli, a doplněné tradicí.

Co se zpívá v dílu pana Martinů v závěru?

Přišli jsme k Tobě do chrámu, u Tebe máme ochranu.
Syn Boží k nám z nebe sestoupil, aby nás hříšné, vykoupil.
Já jsem stvořil nebe, zemi, a všecko, co člověk vidí,
též i člověka krásného, na svůj obraz podobného.
Hříšníci, proste Ježíše, aby vás přijal do své říše.
Ach, smiluj se, ó, Ježíši, nad mou hříšnou duší!

Modlitba je klíčem rána a závorou večera, říká A. de Saint-Exupéry. Především prosebná.

Vím už, co mám dělat. Přesto, že nikdy nebudu na všechno připraven, přestože mě vždy znovu něco překvapí, chci vděčně, s chutí, s radostí klopýtat :-) správným směrem, s očima upřenýma na Mistra a Pána.

Budu-li to dělat, platí i pro mne skvostný příslib: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.

o. Martin  

 P.S.: Bylo tedy fakt lepší odejít k Otci? Jsem přesvědčen, že takto je to nejlépe :-)

Zobrazeno 2198×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková